Na Vojtu Nolče si matně pamatuji jako malý kluk, když jsme cca v roku 1953 možná 54 trávili s rodiči dovolenou na ROH Chatě Státní Banky Československé na Slapech. Vojta tam měl poblíž chatu (možná jen půjčenou) a my jsme k němu chodili opékat buřty na táboráku. Pamatuji si, že se choval velmi galantně k naší máti a k dámám vůbec.

Lepší vzpomínku mám cca z roku 1966-7. Táta mi domluvil u Vojty návštěvu v ateliéru na Vinohradech s tím, že se Mistr podívá na pár mých matlanic a odborně je posoudí. Byly to většinou temperové výkřiky vrcholící puberty, často abstraktní a Vojta na to chudák koukal a nevěděl moc co říct, protože mne asi nechtěl ranit, ale zároveň chválit to také nešlo. Schodou okolností se přesně v tu samou dobu objevil v ateliéru jistý bankovní úředník, pan Jošt se synem, za úplně totožným účelem a sice, aby Vojta posoudil talent a uměleckou hodnotu výtvorů mladého Jošta, teenagera přibližně stejného věku jako jsem byl já, tedy kolem 16ti. Byly to precizní, realistické kresby tužkou a perem, nějaké historické či válečnické výjevy ala František Burian. No a Mistr tedy se chvíli rozhlížel z jednoho nadělení na druhé, mnul si bradu a pak pravil k panu Joštovi něco v tom smyslu, že zde máme před sebou dvě krásné ukázky opačných stran tvůrčího spektra. Na jedné straně povrchní, barevné fantasmagorie bez disciplíny, bez poctivého základu a tvrdé práce a na druhé straně poctivý, úzkostlivě precizní, řemeslný proces ale postrádající invenci, rebelii a špetku nutného bláznovství.

Tedy zde u Daněčka je třeba začít seriózně pracovat a studovat řemeslnou stránku malování a u Jošta naopak otevřít okenice a vzůru do mnohobarevné rozmanitosti života! My jsme s mladým Joštem ztrapněně rudli a bledli a já jsem byl nakonec moc rád, když jsem se octnul zpátky na ulici s deskama svých věcí podpaží, že už jsem neokrádal skutečného kumštýře, pana Nolče o čas. Závěrem uvádím, že to lovím z hlavy po témeř půl století a je to vše třeba brát s jistým zrnkem soli. Taky bych rád řekl, že si zpětně vybavuji pocit úcty a obdivu, který jsem k Vojtovi tehdy měl, pro jeho poctivou skromnost, laskavost a dobrotu srdce, to vše na první pohled tolik evidentní.