František Dvořák

S obrazy vojty nolče

měla pražská veřejnost příležitost seznámit se na obou exposicích Skupiny Máj 57. Vystavoval zde většinou krajiny, nápadné již svou osobitostí, projevující se na první pohled odvážnou žlutou barvou traktující oblohu i zemi. Nyní se nám tento malíř představuje širším souborem svých monotypů, usilujících o zachycení některých malířských motivů českých, moravských a slovenských krajin. I když neukazuje tím ještě výsledky celé své dosavadní práce, přece jen nám umožňuje tato výstava zamyslet se nad tímto rázovitým dílem a ocenit jeho tvůrčí záměry.

Staří mistři prý říkávali svým žákům, že každý poctivý umělec napodobuje v tom, co zobrazuje, i sama sebe, že duchovní stránka tvůrce se při vážné tvorbě odráží v díle a zjevuje svou tvář. Kdo zná osobně malíře Vojtu Nolče a prohlíží si nyní jeho práce, neubrání se pocitu, že v těchto na první pohled robustních a jadrných formách, promlouvá také přímo se zřejmou upřimností sám umělec. Usiluje vyprávět nám v lyrických pololhách o svem rozradostnění, které prožíval při malířské práci v plastických a pestrých vsích na úpatí Polany, kam po tři roky jezdil, jindy zase když studoval drsné formy chalup z údolí Jihlávky a oblasti Telče a konečně, jak vysedával rozněžněn na svazích krajiny mezi Stříbrem a Mariánskými Lázněmi. Umělec sám nad svou prací vypráví, že se záměrně rozhodl pro techniku monotypu, poněvadž mu umožnila vyjádřit právě to, co je skryto lyrického v českých, moravských a slovenských krajinách. V monotypech zvolil světlo konstantní, bez stínu a hmotu v jejich výrazových formách spojoval s atmosférou, aby vyjádřil krásu našeho malebného venkova. I když technika monotypu nepřipouští bezprostředně záznam dojmu, uchoval si Vojta Nolč v této práci výraz prvotního vzrušení, radost z objevování jinak opomíjené a zdánlivě bezvýznamné krásy a nenápadné poesie. Svou svěžestí přesvědčují nás tato díla, že malíř žije se svou prací neustále, že dojmy porůznu nasbírané dovede soustavností převést v konkrétnost scelené představy a spojit ve volný proud prostého malířského vyprávění. Tím se nám Volta Nolč znovu představuje jako umělec čistých smyslových vlastností, jež mají sílu vnést v mnohá lidská srdce pocity blaženého klidu.

Až budeme mít možnost shlédnout celou malířskou tvorbu tohoto zajímavého a ve svém výraze původního malíře, pak teprve se nám uzavře představa o světě jeho uměni a současně vnikne v nás hlouběji onen zneklidňující pocit, jež vyvolává každý styk s tvůrčím zjevením krásy, trvalejší a hlubší, než může napovědět tato výstava, představující vlastně jen část umělecké činnosti Vojty Nolče.

28. II. 1959