Malířovo přiznání

A.P. Již více než pět let se pohybujete v oblasti strukturálních znaků. Jak jste kdy přistupoval k řešení?

V. N. Výsledky první fáze svých pokusů jsem předložili, březnu 1964 v Alšově síni. Zájem o struktury pomohl mi objevit krása přírodních věcí, ořechů, chorošů, mušlí nebo kamenů a jejich povrchu. Tento povrch je velmi dramatický: vrásněn zevnitř jako odpověď na zásahy okolí.

A.P. Váš zájem o přírodní a organické, který je paralelní i Vašemu impulsivnímu založení, narůstal v dalším období jaksi v pozadí, protože vidím, jak najednou vystupují do popředí fragmenty nástrojů a architektur, záznamy fungující v obraze jako znaky.

V. N. Při hledání nových námětů jsem se dostával stále více do sféry archaického světa, ať už to byla stará nářadí, nebo torsa archeologických vykopávek, jejichž pozoruhodné povrchy utvářela staletá koroze. To na jedné straně. Na druhé straně to byl svět značek na staré keramice nebo řezaném skle, svět znakového písma, který mě přitahoval. Všimněte si, jak nápisy tesané nebo malované na starých orientálních obrazech zvyšují tajemné kouzlo. A pak značky krajinných útvarů, květů, dračích vzorů, jež se na čínských a japonských svitcích prolínají s kaligrafií! A což staré mince a medailony, pečetě s rozrušeným povrchem a se zašlými hlavami panovníků. To vše mě ohromně inspirovalo.

A.P. Od úlomků jste se dostal k zápisu a torsa se stala samostatnými objekty. Jak jste ony podněty archaického světa dále zpracoval, a vůbec, co přinášíte nového?

V. N. Na to nemohu odpovědět jednou větou. Za prvé jsem hledal malířský materiál, který by mi umožnil přímé využití přírodních procesů nebo aspoň jejich symbolisování. Bylo to staré dřevo, upravené k lidským funkcím, v němž jsem spatřoval ideální materiál. Výplně vysloužilých hospodářských strojů, dřevo vyžrané proudy zrní, písku a vody jsem vzal jako podklad malby. Využíval jsem struktur obsažených ve dřevě a vytvářel vlastní struktury. K barevným strukturám z emailů, laků a olejů jsem připojil struktury a znaky lité z bronzu a aluminia. Druhé moje novum je grafický obraz. Souvislosti mezi podklady (dřevo — papír), znaky a strukturami jsou myslím zřejmé.

A.P. Vaše velké grafiky vlastně dovádějí do krajního důsledku dekorativní funkci závěsné grafiky, mohu-li tak nazvat onu nekomorní polohu. Avšak jak tyto velké formáty tisknete?

V. N. Staré přátelství s tiskařem A. Černým, přítelem a spolužákem velkého českého malíře Karla Černého (pouhá shoda jmen), který tiskl jeho grafické prvotiny, mne vedlo k tisku. Tisk je mi velmi blízký, neboť již v roce 1959 jsem měl samostatnou výstavu monotypů. Bohaté tiskařské zkušenosti a všestranná znalost různých tiskařských technik A. Černého mi umožňují odbornou realizaci. V podstatě obnovujeme starou praxi přímé spolupráce výtvarníka s uměleckým tiskařem. Využíváme všestranně nejrůznějších tiskařských technik, zejména reliéfního tiskařského procesu, ať už omítkového reliéfu, reliéfního barevného papírořezu, plastického hloubkového tisku apod. Nejde nám však jen o vytváření monotypů, nýbrž také o tisk různých variací na tentýž námět a o opakovatelnost rozmnožování ve smyslu běžné grafiky. Jedním z našich cílů je „grafický obraz", ke kterému naše úsilí směřuje.

A.P. Vyjadřujete se znakově a vycházíte ze strukturálního pocitu obrazu a objektu. Nebojíte se, že Vám určitá část kritiky vytkne vývojové zpoždění čili neaktuálnost a že Vám „čistí" strukturalisté budou zazlívat věcnou asociabilitu?

V. N. O tom nepřemýšlím. Mám svoje lásky a chci říci svou pravdu. A potom, aktuálnost je velmi relativní.