Roky ve dnech - české umění 1945-1957
GHMP Městská knihovna 2010

Spiritualita, aniž by musela být přímo spojována s biblickými motivy, tehdy prostupovala různými způsobem celou škálu autorských projevů a tematických okruhů navzdory názorovým odlišnostem i generační příslušnosti. Velké akvarely, které v roce 1955 vytvořil dnes málo známý Vojtěch Nolč (1912-1989), kupříkladu představují specifickou reflexi Villonova Velkého testamentu. Nolč sice v mládí prošel soukromým výtvarným školením a měl už tehdy za sebou určitý vývoj, pracoval ale jako bankovní úředník a upozornil na sebe až v souvislosti se svou aktivitou ve skupině Máj 57. Dva villonovské akvarely, jakýsi autorův horror vacui, jsou zaplněny mnoha symboly víry, smrti a tělesnosti. V rámci dobové české neoficiální produkce působí značně nekonvenčně - jako interpretace klasického literárního textu z pozice svátečního malíře, který si může dovolit se nezatíženě a bez jakýchkoli pravidel vyjadřovat k silnému podnětu.

Expresionismus nebo fauvismus využili počátkem padesátých let k sugestivním autoportrétům také další autoři. Vojtěch Nolč bez velké malířské zkušenosti namaloval sám sebe v jakési vězeňské místnosti v deliktní škále žlutí, která jakoby prozrazovala jeho budoucí pokusy s malbou pod vlivem drog, ...